CHMURY ŽIVOTA od Václava Romana

Toto je moje nová básnická sbírka. Ať ji raději nečte ten, kdo má sebevražedné sklony. Nechci mít nikoho na svědomí.

Definice života

Ležíme vedle sebe
těla jak dvě miny
na minovém poli
a chystáme se bouchnout

a zrovna jak ony
jen ten okamžik žijem

Blbec

Nacucán touhou jak houba vodou,
spěchám na rychlík do Říma.
Bez tebe chvíli mám dlouhou,
Ó, jak slastně se mi vzpomíná.

Byla jsi hezká
a já tě miloval.
Teď se mi stejská,
šlas o dům dál.

Vzal si tě kamarád,
znal jsem ho řadu let,
i jeho jsem měl rád -
pak mě však podvedl.

Nechci vás znát!
Táhněte ode mně!
Musím se kát,
tys řekla ne.

Jsem to ale blbec,
stále tě mám rád,
ty mě nechceš vůbec -
budete se brát.

Vůbec mě nemilovala

Hledaje něco v prachu půdy
padl mi do oka list Práva
Víc rudého než bílého
a na straně pět byl nekrolog

"Anička Coufalová,
po nešťastném rozchodu,
se svým milým Janem,
skočila svázaná pod vodu."

A fotečka děvčátka
tak sedmáct - rozmilá boubelka
Přesně jak brepta Káča
moje bývalá holka
který jsem dal kopačky
a která nikam neskočila

asi mě vůbec nemilovala

Na staré téma

Sluneční paprsky. Začal den.
Očima zamžourám. Chci tě ještě.
Avšak ty odsekneš. Musíš ven.
Čas svírá nás jak ty kleště.

Počkej, lásko, neodcházej.
Pomilujem se ještě jednou.
Praci své sbohem dej
a zůstaň tady se mnou.

Jak ráda bych s tebou zůstala,
to kdybych více penízků dostala.

Velikonoční balada

V pondělí jsem tě sbalil,
večer jsem tvou ručku hladil.
"Jsi můj ostrov pokladů,
snad se v tobě nezklamu."

V úterý jsme se svlíkli,
nadrženě na to vlítli.
Bylo to super, jako nikdy,
jak let s rozevlátými křídly.

Je škaredá středa,
cos mi ještě chtěla?
Mě to včera stačilo,
dej si odlez, příšero!

V zelený čtvrtek,
jsem od tebe utek´.
Jo, jsem možná potvora,
jenže mě láká svoboda.

Je velký pátek,
mám v hlavě zmatek.
Přišla mi zpráva,
že s tebou AIDS mává.

Začla bílá sobota,
zbývá mi část života.
Proč neměl jsem ochranu?
Z lásky mám teď otravu.

O sváteční neděli
zůstal já jsem v posteli,
Jsem to ale blbej pták,
život trapně promrhat.

Pak nastalo pondělí,
lidi se všude veselí;
a tvůj horký dech,
mě mrazí na zádech.

Sonet o E55

Byla to slečínka z lepší rodiny,
chodila ve fešných šatičkách,
ale včera o ní napsali noviny,
že živnost má ve svých kozičkách.

Matka jí budoucnost slibovala,
vždyť byla chytrá a měla jedničky,
v patnácti byla ještě čistá panna,
teď němčourům nahrazuje paničky.

To všechno se stalo proto jen,
že život jí připadal jako past.
Zamilovala se a šla s ním ven -
jo, pasák, ten umí holky mást.

Myslela si, že pozná svět,
teď šlape chodník E55.

Depresivní balada a lá Život

Pustíš televizi
a tam politika
svět je v krizi
ti někdo řiká

Mám starost jinou
Já nemám přístřeší
pustit si žilou
tak se to vyřeší

Nemám ni korunu
žebrám si ostudu
mám chuť na drogu

Když si ji dám
chvíli se mám
pak zas chcípám

Sem vyhaslá troska
co chodí boska
Smradlavej somrák
se líp vohák

Nemám rodiče
ani kámoše
ještě nezemřeli
jenom zanevřeli

Děti nebudou
s kym taky?
s mojí ostudou
s žádnými prachy?

Dřív snil jsem
o lepším životě
ale schnil jsem
a skončil v příkopě

Všude je hnůj.
Živote, stůj,
Splet sem si nástupiště.
Dojel sem na hnojiště.

Depresivní balada a lá Život 2

Kdysi byl taky mlád,
dělal vše rád.
Miloval, pídil se, pracoval,
nad vínem s přáteli se smál.
Však ledva, pár let na to,
míza, života jeho zlato,
zmizela, jak s zimou teplomřiví pták.

Všechno je náhle pryč,
jak odkopnutý míč.

Život ten nekončí se s noblesou,
každého čeká trpký konec,
i tebe máry jednou ponesou
i tobě zazní jednou zvonec.

Temnota srdce

Sražená prudce
autem na křižovatce

v strnulém mlčení
čeká na probuzení

a její milovaný
si rady neví

Ona všechno slyší
On si našel bližší

Vybral si mezi svými
Mezi kráskami živými

A ona ten boj vzdala
Proč by se dál prala?

Odejdi!

Odejdi,
neb já nejsem ten, koho chceš.
Obejmi
toho koho miluješ, s ním pak hřeš.

Nenáviď mě,
já dávám ti k tomu pádný důvod.
Miluji tě,
má láska, je tvé zlosti původ.

Cikán s prostřelenou hlavou

Leží tam,
dříve stál,
jen ta kulka způsobila, že nemoh´ už dál.

Leží tam,
tak jako prve,
jenže teď je navíc kol louže krve.

Leží tam,
dřív se i smál,
však jeho radost někdo promrhlal.

Leží tam,
býval to člověk,
teď mezi krysami musí si hovět.

Leží tam,
a recedivista co mu to udělal,
může z afektu vraždit dál.

Lék na blbost

Ulice jsou plné cizých lidí,
všichni mají vysoké cíle,
spousta z nich ale špatně vidí,
tak nosí dioptrické brýle.

Obroučky lečí naši slepotu,
tabletky odstraní i kocovinu,
dík kapkám se zbavíš chrapotu,
časem bude lék i na rakovinu.

Jen lidskou blbost nic nespraví,
Proti ní budem navždy bezzbraní. 

Porod mu pohřbem bude

Schoulené v koutku spí malé děcko.
Ačkoliv úsměv v tváři líbezný má,
sotva mu kdo možnost k radosti dá.
Dříve než začne žít, skončí pro ně všecko.

Zemře dřív, než světlo světa zří,
zemře dřív, než jej kdo pohladí,
zemře a nepozná zemskou tíž,
zemře, aniž se narodí.

Sonet atomové hrozby

Ač jdeme vstříc hvězdným dálkám,
nevidíme si na svou špičku nosu,
naši známí jsou nezmámější nám,
podívejte se na tu naši psotu.

Bojíme se, že nedožijem rána,
a to máme léky, masti, doktory,
my máme strach z jednoho pána,
co vlastní ty atomové potvory.

Stačí jen jeden jeho dotek,
a rázem z nás jsou mutanti.
Kdo na svět může podat protest,
když hlídají ho ti parchanti?

Co atomová hrozba zmůže,
poznají brzo naše kůže.

Sonet na rozloučenou

Časta přu se s Osudem,
snažím se ho přelstít,
chci znát, co má za lubem,
však měl bych to chtít?

Je lepší budoucnost neznat,
nebo zjistit, co ti chystá?
Vědět, kdy dostaneš mat,
či čekat na smrt, ta je jistá.

Raděj se budu plahočit,
nevěda, co se stane,
rád nechám se zaskočit,
tím odkud vítr vane.

Osud je velké překvapení,
poznat jej, co to změní?