V Betlémské kapli – 1412

Divadelní aktovka pro ČSCH, Duchcov  4.7.06

Honza:         Honza Pára  j.h.

Lojzička:     Andy Seligerová   j.h.

Václav:        Orry

Václav: Copak ty tady?

Honza: Na kázání, na kázání.

Václav: Já jen, že jsem tě tady ještě nikdá neviděl.

Honza: Vždyť si mi říkal v sobotu, v hospodě, abych přišel.

Václav: No jo, ale tos měl přijít včera.

Honza: No já právě nevěděl, jestli včera je dneska, nebo dneska je zítra.

Václav: No to je jedno….a proč si vlastně chtěl přijít?

Honza: No protože všude slyším o Janu Husovi takovou chválu, že bych ho rád už taky

              viděl osobně. A  pak, bych si chtěl poslechnout bohoslužbu v češtině.

Václav: Jsem tady každý den – je to opravdu mimořádný člověk. Zde se každý čech cítí

              opravdu čechem.

Honza: A co je to za lidi?

Václav: Je to shromaždiště všech, kteří upřímně stojí o lepší mravní život. Jsme tu prostí

             řemeslníci, měšťané, ale i rytíři.

Honza: Rytíři? Tak tomu nevěřím.

Václav: No vážně, dokonce tu byla párkrát i královna Žofie.

Honza: (ironie) A papež tu nebyl?

Václav: Kterej?

Honza: No kolik jich je?

Václav: Teď zrovna tři. Jeden v Římě, druhý v Bologni a třetí ve francouzském Avignonu.

Honza: (prosebně) Prosimtě…

Václav: Nemusíš prosit, já ti tyhle informace rád dám zadarmo.

Honza: A co to čteš?

Václav: Kázání ze včerejška.

Honza: Ukaž.

Václav: Ty umíš číst? Že ses nikdá nepochlubil.

Honza: Tak čti.

Václav: Ale jen úryvek:

             Čechové jsou ubožejší než psi a hadi,

             protože pes hájí pelech, na němž líhá

             a kdyby ho jiný pes chtěl odehnat,

             bojoval by s ním, a had rovněž tak.

             nás však němci utiskují, zabírají úřady

             v Čechách a my mlčíme!

Honza: Ale vždyť to je pravda!

Objeví se zlobivé dítě – Lojzík/Lojzička.

Lojzička: Hu-sa.

Václav: Ať už jsi venku.

Honza: To je moje. Co tady chceš?

Lojzička: Máma se ptá, kdy přijdeš domu.

Honza: To je mi otázka. Jsem doma po bohoslužbě a po hospodě.

Lojzička: To bude mít radost. Tady je lidí…jé, jé. A já se divila, kam se všichni v tuhle denní

                 dobu podějí – všichni jsou tady.

Václav: Nemůžeš si to dítě zkrotit. Ať zachová aspoň nějaké dekorum.

Honza: Dekorum? Co mu hned nadáváš? - A nemělo to už začít?

Václav: No mělo. Je to divný, mistr přijde vždy včas. Ještě nikdá se neopozdil – ni o minutu.

Honza: Nechtěl byses toho ujmout, než dorazí. Přece jenom jsi tady každý den. V hospodě už

             nejsi ani vidět.

Václav: Hospoda krmí tělo, tady se nabaží duše.

Honza: No jo porád. Ale co, nechtěl bys to zkusit?

Václav: Neblázni. To není jen tak. Mistr se na kázání dlouho připravuje – to nejde jen tak

              z patra, a ještě k tomu, když mě nikdo nezná.

Honza: Jak myslíš. Ale jestli někdo něco rychle neřekne, tak se lidi rozprchnou. Navíc to

              vedro.

Lojzička mezitím lítá mezi lavicemi a tropí povyk. (popřípadě může být více dětí)

Lojzička: zpívá: Zbyněk Zajíc abeceda

                            Spálil knihy nic nevěda.

Václav: Dítě nešťastný. Dej pokoj. – Asi máš pravdu. Něco řeknu.

Honza: A nebuď z toho nervózní.

Václav: Nejsem nervózní.

Honza: Opravdu? (smích)

Václav: Já nikdy nelžu. Nikdo z nás! Slyšel jsi co říkal Mistr: Hledej pravdu, slyš pravdu,

                                                                                                    Uč se pravdě, miluj pravdu,

                                                                                                    Prav pravdu, drž pravdu,

                                                                                                    Braň pravdy až do smrti.

Honza: To je moc pěkné, ale jen aby to byla pravda. Tak běž na to.

Václav se klepe nervozitou. Jde ke stupínku. Otře si pot z čela. Stojí bokem k lidem.

Václav: Vážení drazí…

Honza: Mluv k lidem.

Václav: Jsem v klidu.

Honza: Jo jistě. Ale s klidem k lidem. Na napij se kvasu.

Václav se otočí k lidem.

Václav: Vážení drazí pozůstalí … ne takhle asi ne. Vážení Husovci. Pro všechny v první řadě

              bych vás chtěl přivítat.

Honza: A co další řady?

Václav: Všechny tu vítám. První řadu, druhou, třetí, atd. atd. a v neposlední řadě i řadu

              poslední, ze které asi nejsem vidět a do které asi nejsem slyšet.

Lojzička: To teda nejseš.

Honza: Lojzičko.

Václav: Ehm, ehm. Mistr se dnes zdržel. Pravděpodobně v dopravní zácpě. Chtělo by to více

              mostů přes Vltavu a řešením by podle mě bylo taky udělal chodníky a silnice pod

              zemí. Jo myslím, že  taková podzemka by byla dobrá věc. Ale to vás asi nezajímá.

Honza: Kdybys začal kázat, bylo by to lepší. Bláboly o podzemce se hodí spíš do hospody –

             po pátým pivu – takový nesmysly.

Václav: Tak tedy ehm, ehm, než dorazí Mistr Jan Hus budu vám kázat já. Takže abych

              navázal na to, co říkal Mistr posledně. Takže…no, myslím, je třeba, ehm, ehm…no,

              že…především je třeba na kázání dávat pozor, abyste se nedostali do situace jako já.

Honza: Snaž se. Něco ze sebe určitě vymáčkneš.

Václav: Jednou Mistr říkal něco o tom, že se mu nelíbí, že si bohatí můžou kupovat církevní

              hodnosti. A to vadí i mně. A proč? Protože na to zatím nemám. Ale co není může

              být. Místo do hospody chodím každý den sem a tím ušetřím pořádnou sumičku. Je to

              všechno ve vašich rukách. Kdo šetří má za tři.

Honza: Prr, prr, takhle si to Mistr jistě nevykládá.

Lojzička: Jo, fuj, fuj…to už bych zvládla líp já.

Václav: Klid, klid drazí farníci. Budeme se věnovat raději jinému tématu. Třeba odpustky.

              Kdyby se upravil způsob jejich vydávání, tak to zase není tak zlé.

Lojzička: Fuj, fuj. Na hranici  s ním.

Honza: Zase nepřeháněj, dítě. A co to je venku za povyk. Běž se tam podívat.

Lojzička: Stejně jsem chtěla odejít, lepší než poslouchat tady toho šaška.

Václav: Role kazatele se mi začíná docela líbit. A hele, co to tady. Starší mistrovo kázání.

              Přečtu vám kousek. Ještěže jsem se naučil od babičky číst.

Za onoho dne řekl papež prelátům a biskupům:

Nejsem-liž já prvním náměstkem božím na této zemi?

I odpověděli mu biskupové a preláti jeho:

Zajisté, ty jsi prvním náměstkem božím na této zemi, svatý otče.

I řekl papež:

A sluší se aby náměstek boží, na této zemi, biskupové a preláti jeho byli bez peněz?

I odpověděli všichni:

Zajisté to se nesluší!

Usmál se papež a řekl:

Čeho je nejvíce třeba prostému lidu hříšnému?

V tu chvíli povstal jeden biskup, tlustý jako káď a odpověděl:

Odpuštění hříchů, svatý otče.

I rozkázal papež:

Vyjděte tedy do světa a prodávejte odpustky. Čím více jich prodáte, tím lépe a veseleji nám bude.

Tak jako hejno krkavců, snesli se na tuto zemi prodavači odpustků, aby vyklovali kdejaké zrnko zlata nebo stříbra, neznají slitování, jejich srdce jsou ztvrdlá a jejich ústa zjedovatěla závistí a lží, jen kupčí, všechno prodávají,

Chceš pokřtít dítě-zaplať

Chceš poslední pomazání-zaplať

Vyzpovídat se –zaplať

Chceš loupit, vraždit-zaplať a bude ti odpuštěno,

Ale podle toho kdyby sám ďábel přišel a zaplatil, vstoupil by na nebesa.

A za peníze takto vydřené z Křesťanského lidu, jen své obchody provozují, lichvi, koně krásné a čeleď nepotřebnou chovají, v kostky hrají a na své kuběny drahé pláště a kožichy věší, aby s nimi smilnili  jako hřebci plemenní, zatímco Kristus chodil v plátně a bos a neměl střechy kam by si složil svojí hlavu.

Václav čte Husovo kázání – asi půl minuty.

Václav: Myslím, že se od něj mám ještě hodně co učit.

Lojzička se vrací.

Honza: Tak co se tam venku děje, Lojzičko?

Lojzička: Strašná věc se stala. Na našeho Mistra uvalili kletbu.

Honza: Kletbu?

Václav: Nemyslíš spíš kladbu?

Lojzička: Asi jo. Prostě už nám nemůže kázat.

Honza: Ale to je v pr…no nic jdu do hospody.

Lojzička: To teda nejdeš. Máma je taky venku a vzala si z toho, co se stalo Mistrovi Janovi

                 příklad a uděluje ti taky tu kladbu – na chození do hospody.

Honza: Tak to je v prdeli!

Václav: Lidi, neodcházejte. Hus kázat sice nemůže, ale já ano. Netruchlete. Máte přece mě.

Honza: (mávne rukou a odejde)

Václav Roman, O.F.G.

25.06.06

4pp

Kniha Husových kázáních

Půllitr piva

Talár

Kronika

Razítko