Podržte mi to
Václav ROMAN
Stojí zde Muž 2. Sem tam se podívá na hodinky. Zleva přichází Muž 1.
Nese velkou krabici a na zádech má batoh s věcmi na převlečení.
Muž 1 – Prosím vás, mohl byste mi to podržet?
Muž 2 – Co to je?
Muž 1 – To je krabice. Od televize.
Muž 2 – Já vidím, že je to krabice. Zajímá mě, co je v ní.
Muž 1 – To nemusíte vědět.
Muž 2 – Mám snad právo vědět, co ode mne chcete podržet.
Muž 1 – No a to víte. Chci podržet krabici.
Muž 2 – Ale co je v ní zabaleno, pane?!
Muž 1 – Tak to je snad jedno.
Muž 2 – Jak to jedno?!!
Muž 1 – No, budete držet krabici, ne to co je uvnitř. Takže vám to může být jedno.
Jo neřeknu kdybych po vás chtěl podržet něco rozbaleného, to bych vám hned řekl, co to je.
Kdybych potřeboval podržet třebas rádio, hned bych vám řekl, že je to rádio. Plus bych vás
informoval kolik má stanic, kolik stálo a tak podobně….ale takhle když vám dávám něco,
co je zabalené, tak by to byla škoda slov. Nemyslíte?
Muž 2 (rezignovaně) – Dobře. Podejte mi to.
Podává mu krabici.
Muž 2 – A proč to vůbec potřebujete….podržet?
Muž 1 – Ale…chci se převléknout. A na to potřebuji mít volné ruce.
Muž 2 – S krabicí s pochybným obsahem by to šlo špatně. Teď když už nemáte
před obličejem tu bednu, tak mi připadáte nějaký povědomí.
Muž 1 – Až teď?
Muž 2 – Před tím jsem vám neviděl do tváře. Ruku do ohně bych dal, že vás znám.
Já vám nepřipadám povědomí?
Muž 1 – Já vidím denně ksichtů….
Muž 2 – Mám pocit, že jsme se potkali při nějaké zvláštní příležitosti.
Muž 1 – To je možný. Lidi se dost často potkávají při zvláštních příležitostech. To já znám jednu paní
a s tou se potkávám výhradně ve výtahu. A zase s jinou se potkávám výhradně u soudu.
Muž 2 – Neříkejte.
Muž 1 – No, shodou náhod jde o mou bývalou manželku.
Muž 2 – Jak se rozvodové řízení protáhne, tak to není nic příjemného.
Muž 1 – O to nejde. To mi jsme byli rozvedení einswaj…..
Muž 2 – Tvrdil jste, že ji potkáváte výhradně u soudu, tak jsem usoudil….
Muž 1 – A usoudil jste špatně. Ona je soudkyně.
Muž 2 – Soudkyně? To mi vysvětlete? Jak se mohl takový, a teď se neuražte,
„od přírody míň nadaný člověk“, sblížit se soudkyní. Jako intelektuál teda nevypadáte.
Muž 1 – Ale úplně blbej taky nejsem. Od tý doby, co jsem přešel na zvláštní, tak jsem ani jednou nepropad.
Muž 2 – Kluk se zvláštní si vzal absolventku práv. Nechápu.
Muž 1 – A přitom to je tak jednoduché. Láska. Ta překoná všechny překážky a zahladí všechny rozdíly.
Seznámili jsme se v lapáku. Já tam bydlel a ona se pouze přišla podívat, jak takový lapák vypadá.
Padl jsem ji do oka. Potřebovala poklady pro seminární práci s názvem „Proč mají lidé s nižším
vzděláním blíže ke kriminalitě“ Šla na to chytře. Použila pro svou práci můj životní příběh. A slavila úspěch.
Byl to trhák. Celým nadšením to její profesor roztrhal. Ráda poslouchala mé zážitky z děcáků, lapáků a cépézetek.
Muž 2 – Cépézetek?
Muž 1 – Cel předběžného zadržení. Po pár sezeních se mi svěřila, že mě miluje.
Muž 2 – Zajímavé. A vy máte často ty….problémy se zákonem.
Muž 1 – A jéje….se teď vidíme s ex-manželkou častějš než když jsme byli svoji. Ale ne že bych byl zločinec.
To ne. To se nebojte. Sem tam nějaký přestupek, pokutička, nucené práce…znáte to.
Muž 2 – Ano, ano. Teda ne. Neměl jsem zatím žádný křížek se zákonem. Musím to zaklepat.
Zaklepe na krabici.
Muž 1 Stranou – Teď máš.
Muž 2 – Počkejte. Tiše. Jako by se uvnitř něco pohlo.
Muž 1 – Nevíte, co tam je. Odkud víte, že se to může hejbat? Spiknutí.
Muž 2 – Vím, co slyším. Že tam máte nějaký zvíře?
Muž 1 – A kdyby jo?
Muž 2 – Tak byste si měl udělat do krabice otvory, aby to zvíře mohlo dýchat.
Muž 1 – To tak. Aby každý viděl, že nesu zvíře. To by byli opletačky s ochránci zvířat.
Muž 2 – Nechápu?
Muž 1 – Takhle nikdo neví, že je uvnitř zvíře. Ale běda, kdyby tady všude byly otvory. To by pak
každému došlo, že se tam trápí zvíře. Teď si všichni myslí, že držíte televizi. A přitom je uvnitř pejsek.
Muž 2 – Pejsek?
Muž 1 – Ano pejsek, ale vy…..
Muž 2 – Ale já držím v ruce krabici.
Muž 1 – Učíte se rychle.
Muž 2 – Už chápu, proč jste tu krabici nepoložil prostě na zem. Bál jste se aby nenastydla.
Muž 1 – Počkejte, odkud víte, že je to fena.
Muž 2 – Mluvím o krabici. A nemohl byste se už převléknout. Mě už tlačí čas.
Muž 1 – Pospícháte někam?
Muž 2 – Čekám tu na manželku. Měla by přijít každou chvíli. A co si o mě pomyslí,
až mě uvidí jak držím krabici a bavím se s cizím člověkem?
Muž 1 – Říkal jste, že vám jsem povědomí.
Muž 2 – Ale pořád nevím, kde jsem vás jen viděl.
Muž 1 – Jsem měl už párkrát fotku v novinách, tak možná tam. A vaše paní je učitelka?
Muž 2 – Ne, jak jste na to přišel?
Muž 1 – No, tak čekáte na ni před školou.
Muž 2 – To přeci ještě nic neznamená. Mimoto stojím vedle popelnice, a to taky….
Muž 1 – Aha, je tedy popelářka. To má lepší plat něž učitelka.
Muž 1 se začíná převlékat.
Muž 2 – Já i má žena Klára jsme bankovní úředníci. Klára se šla do školy jen přeptat na našeho syna.
Včera si totiž přinesl domů ředitelskou důtku.
Muž 1 – A neříkejte. To ji jako ukrad…. nebo nějak omylem…
Muž 2 – Dostal ji.
Muž 1 – Tak to je v pořádku, jestli ji dostal, to ji nemusí vracet. To já jednou ukrad ve škole
obraz Husáka, to byla teprve mela. Kam se hrabe váš syn s nějakou důtkou. Ať jsi třeba ředitelovo.
Muž 2 – Proč jste kradl obraz Husáka? Zakládal jste mu fanklub?
Muž 1 – Ne, o tenhle obraz vlastně vůbec nešlo. Ale já tam místo toho Husáka dal obraz prasete.
Jen tak. Z legrace. Odevšad jsem slyšel, jaká je to svině…tak mě napadlo udělat tenhle žertík.
Strhl se kolem toho větší povyk než jsem čekal. Ředitele poslali na dobu neurčitou na dovolenou
někam na Sibiř. Asi aby se z toho šoku vzpamatoval. A mě přeřadili do tý zvláštní třídy.
Jinak mě potrestat nemohli. Nic jsem neměl. Ani vejšku na šibenici.
Muž 2 – A co na to rodiče?
Muž 1 – Ty už jsem v té době neměl. Táta umřel při porodu. Dostal infarkt, když mě uviděl.
Máma ho následovalo v momentu, kdy jsem přinesl vysvědčení z první třídy.
Muž 2 – Nemáte to lehký. To vám povím, čéče.
Muž 1 - Život se se mnou nikdy nemazlil. Ale já si nikdy nestěžoval. Když je člověk vynalézavej,
tak si na ten chleba vždycky vydělá.
Muž 2 – Z toho co jste mi tu vyprávěl, soudím, že si přivyděláváte kriminální činností.
Ne že by mi do toho něco bylo…
Muž 1 – To jsou jen takový malý zločínky. No i když ve své podstatě se nejedná o zločiny vůbec.
Nejdřív totiž vždy spáchám něco nepěkného, ale vzápětí udělám zase něco dobrého. Takže se to vyrovná.
Muž 2 – Teď tedy vůbec nechápu, jak to myslíte.
Muž 1 – Ne že bych se tím chlubil na počkání, ale vy mi připadáte jako starý přítel. Teď když jsem si vás
prohlíd trošku blíž, tak mi jste taky povědomí. Ale nikomu o tom ani muk.
Muž 2 – Budu mlčet jako hrob.
Muž 1 – Teď držíte v ruce v podstatě můj lup. Proto jsem vám zuby nehty tajil, co je uvnitř.
Muž 2 – Ten pes je kradený.
Muž 1 – Jo, čórnul jsem ho vedle v ulici. Pěknej jezevčík. Jenom jsem ho musel
do tý krabice dát na vejšku. Je trošku delší.
Muž 2 – Co to musí být za bídu, která donutí člověka jíst cizího jezevčíka?
Muž 1 – Ale já je nejím. Já maso nějak vůbec nemůžu.
Muž 2 – A proč jste ho tedy ukradl. Zase jen tak pro legraci, jako Husáka.
Muž 1 – Ne, takhle si přivydělávám.
Muž 2 – Přivyděláváte si tím, že ukradnete němou tvář?
Muž 1 – Právě že němou. Nikde nic neprozradí. To s dítětem by to bylo horší. Dejte pokoj.
Pes je pro únos mnohem lepší artikl.
Muž 2 – Tak o únos se tady jedná.
Muž 1 – Jo. Nechám si psa doma tak den, dva, nebo týden a pak s ním jdu za jeho majitelem.
Vymyslím si dojemný příběh. Třeba že jsem jejich miláčku zachránil na rušné křižovatce,
nebo vykoupil od cikánů, kteří se ho chystali grilovat. Dohodneme se na nálezném. Lidi mi kolikrát
dají víc, než píšou na těch plakátech. Jo, je to dobrej džob. Minulej měsíc se mi povedl grandiózní kousek.
Čórnul jsem pitbula. To byla trošku jiná váhová kategorie než tady jezevčík. Ale jak ten byl blbej a důvěřivej.
Šel za salámem jako zhypnotizovanej. A kdybyste teprve viděl jeho retardovanýho páníčka.
No, říká se, jakej pán takovej pes…ale v tomhle případě bych tomu pejsánkovi-pitbulovi dost křivdil.
Muž 2 –(spíše k sobě) Já věděl, že vás odněkud znám.
Muž 1 – Většího blbce by člověk těžko našel. Bavil se s tím pitbulem jako by to bylo batule. Ťuťu, ňuňu….jak malej.
Muž 2 – A ten blbec vám dal jako nálezné deset tisíc, že?
Muž 1 – Jasně, to jsem nepochopil, takovou sumu za….jak to víte?
Muž 2 – To jsem já. Ten blbec jsem já.
Muž 1 – A dopr….pan Adámek.
Muž 2 – Tvrdil jste mi, pane Nováku, že se Azor zapletl do rybářských sítí uprostřed Berounky.
A vy jste navzdory chladnému počasí a tomu že jste měl začínající zápal plic pro něj doplaval a zachránil ho.
Muž 1 – Dojemný příběh, že…Policie, pomoc. Zloděj psů. Má v krabici jezevčíka. Policie!!
Muž 1 utíká pryč. Muž 2 se nervózně podívá vlevo, pak vpravo,
položí krabici opatrně ně zem a utíká na druhou stranu…