Scénka „Matura“

Na chodbě sedí pět holek a dva kluci.

Katka: šprtka. Dělá věčně chytrou.

Jitka: naivka.

Bára: blbá jak tágo.

Alena: je hodně nervózní.

Karolína: naprosto v klidu. Krasavice, která si myslí, že všechno zvládne díky svému úsměvu.

Pavla: /na začátku není – je totiž zkoušena/

Karel: celou dobu mlčí.

Petr: spí.

alena

Holky, já to neudělám. Prostě nemám šanci.

Karolína

Prosím tě. Učila ses od Vánoc.

alena

Ale stejně. Že já na tu školu lezla. Že já nešla radši po základce k nám do kravína.

katka

(na Alenu) Ty ses taky začala učit o Vánocích?

alena

No jo.

katka

Taky o těch předloňských?

bára

Neříkej, Katko, že ses učila na maturu rok a půl.

Katka

Průběžně. Ale u tebe mě, milá Báro, docela zaráží, že znáš vůbec slovo učit.

bára

Učit podle vzoru mučit.

Karolína

To já si prošla akorát názvy kapitol a nevidím důvod, proč bych si z maturity měla dělat vrásky.

Jitka

No jo. Ty se usměješ, hodíš očkem a pak už bude jedno, jestli něco řekneš.

katka

Jestli zase dostaneš lepší známku než já, tak už si budu stěžovat.

Karolína

Jako bych já mohla za to, jak vypadáš. Jo kdyby ses tolik neučila ….a ty už si sedni, Ájo. Nebo nám tu vychodíš cestičku.

Alena

Kéž bych jenom vychodila tuhle školu. Kéž by.

Karolína

Sedni si

Alena si sedne, ale dál je nervózní a poskakuje po místnosti na židli. Najednou se otevřou dveře a přichází Pavla. Celá září.

HOlky – jedna přes druhou

Tak co? Máš to? Na co se ptali? Co chtěli slyšet?

pavla

Mám to. Holky, já mám takovou radost. Podobnou jako když jsem včera zjistila, že nejsem těhotná.

karolína

Jsem na řadě. Palce držet nemusíte.

Karolína s nosíkem nahoru odchází na zkoušení.

Katka

Ty mrcho!

Jitka

A co teda máš?

pavla

Dvojku, holky. No mohla jsem mít jedničku, ale za boha jsem si nemohla vzpomenout, kdo napsal Romea a Julii.

bára

Ježíš. To vím i já. Neruda, ne?

Jitka

Jsi upadla, ne? To je přece od Havla.

katka

Být vámi, tak se dneska maturitě obloukem vyhnu.

bára

Vy toho naděláte. Stejně to nakonec zmákne každej.

katka

Každej soudnej.

Dveře se otevírají a vychází Karolína. Má na krajíčku.

Katka

Ty jsi venku ale nějak rychle.

Karolína

Oni mě vyhodili! Sprostě a podle mě vyhodili!!

Alena

Už je to tady. Všechny nás vyhází.

Jitka

To přeci není možný. Tak rychle. Co jsi nevěděla?

Mezitím se zvedne ze židle Karel a mlčky jde do třídy. Ostatní si ho nevšímají.

Karolína

(s brekem) Ani jsem si nevytáhla otázku. Nemělo to cenu. V porotě jsou samý ženský.

Katka

(posměšně) Hm, na ty minisukničky a hluboké výstřihy nezabírají, co?

pavla

Nic si z toho nedělej, příště to zvládneš.

karolína

Nezvládnu – další termín je v zimě. To nemůžu přijít takhle.

Karolína si sedne na lavičku vedle spícího Petra a brečí. Holky se dál baví.

katka

Kdyby ses místo fintění učila…ty, holky, kdo tam teď šel?

Jitka

Tam vlez ten co tady seděl jak zařezanej. Jestli budu mlčet i při zkoušení, to dopadne.

alena

Vyhází nás úplně všechny.

katka

Tss. Teď jsem měla jít já.

Pavla

Ono to zase tak hrozný není. Nebojte se.

bára

Já se nebojím. Jelikož nic neumim, tak můžu jenom překvapit.

alena

Ty už děláš maturitu potřetí, tak mlč. Tvoje rodiče bych chtěla mít. Mě by naši zabili, už za trojku.

Ze dveří vychází Karel. Bezeslov. Ostatní se ho ptají jako předtím Pavli, ale on mlčí dál. Odchází.

Jitka

Hm, to jsme se toho dozvěděli.

katka

Jdu.

Katka zmizí do třídy.

alena

Ta to má jistý. Co já bych za to dala, kdybych byla tak chytrá jako ona. Stejně skončím v kravíně.

jitka

No, když si vytáhnu od jedničky do šestky, tak bych to mohla zvládnout za jedna. Sedmičku až třináctku, to si věřím na tu dvojku - no a zbytek neumím.

bára

Jedničku jsem viděla z rychlíku – tu bych možná za čtyři dala.

pavla

Nevíte, kdo je tohle?

Pavla ukáže na spícího Petra.

bára

Toho si pamatuju. Ten tu spí už od loňska.

pavla

To má blbý. Od loňska se úplně změnil systém maturit.

Katka vychází ze třídy.

Pavla

Tys byla rychlá.

Karolína

Taky tě vyhodili?

katka

Ale vůbec. Prostě hned z první věty poznali, že to umím na jedničku a tak mi ji dali.

Do třídy jde Jitka.

pavla

Asi nás chtějí mít rychle z krku.

Alena

A co sis vytáhla?

katka

Dvacetsedmičku. Národní obrození.

alena

Cože. Dvacetsedmičku?

katka

Jojo..co je?

alena

Ono není jenom pětadvacet otázek?

pavla

Ne, je jich třiatřicet. Pětadvacet jich bylo na první straně a když si to otočila, tak tam bylo ještě dalších osm..

alena

Tak to je konec. To jsem v prdeli. Já kráva se naučila jenom pětadvacet.

katka

Kravín to jistí, ne?

bára

Si z toho nic nedělej. Já ani ten seznam otázek neviděla.

karolína

Ježíš, já jsem pitomá. Zapomněla jsem, že mám nalíčené oči – klidně se tu brečím. Teď abych si zašla znovu do salonu krásy. Tak ať vám to taky nejde, holky.

Karolína odchází. Vrací se Jitka.

Jitka

Tak nic. Taky jste mi mohli říct, že se tu dnes maturuje z Literatury.

pavla

Z čeho jsi myslela? Vždyť jsme se tu o tom celou dobu bavili.

jitka

A já myslela, že se zkouší dějepis.

Na zkoušení jde Bára.

katka

Tohle bude rychlý.

Bára vyjde ze třídy.

Bára

Jsem jenom pozdravila.

alena

Já tam ani nemusím chodit.

Alena jde celá nervózní do třídy.

Pavla

Nepůjdeme to oslavit?

katka

Jestli se ti chce slavit dvojka.

bára

Jasně jdeme se opít. Dneska jsem ještě neměla ani panáka.

jitka

A nepočkáme na Alču?

katka

Na tu slepici? A koho budeme drbat, když tam budeme všechny?

Pavla

Jo, takhle zdrbneme Alču, i Kalču. Tak rychle než vyleze.

Holky odejdou. Zůstává jen spící Petr. Alena vychází ze třídy.

Alena

Sláva, já mám maturitu! Nemusím do kravína!! Jé, holky kde jste?

Petr se probudí. Alena si ho všimne.

Alena

Ježíš ty máš smůlu. Už přestali zkoušet. Ale nic si z toho nedělej, u nás v kravíně můžeš pracovat i bez maturity.

 K o n e c