O SMOLÍČKOVI
Upraveno podle lidové pohádky.
u chaloupky jelena
vypravěč
V jedné chaloupce pod lesem zůstával jelen se zlatými parohy a s ním malý Smolíček. Jelen mu nikdy neřekl jinak než: Smolíčku pacholíčku. A jelenovi se zase po celém lese odnepaměti říkalo Jelen – Zlaté parohy.
Každý den chodil jelen na pastvu, a když odcházel, vždycky Smolíčka napomínal:
Jelen
Smolíčku pacholíčku, musím se vzdálit. Nebudu pryč dlouho, ale kdyby k chaloupce přišel někdo cizí, v žádném případě mu neotvírej! Ať by to byl kdokoliv a chtěl cokoliv. Rozumíš?
Smolíček
Rozumím. Nikomu neotevřu a nikoho sem nepustím. Ještě nikdy jsem nikomu neotevřel.
jelen
To je dobře. To je moc dobře.
vypravěč
Na to jelen Zlaté parohy políbil Smolíčka na čelo a odešel do lesa. Uplynulo sotva pár okamžiků a z druhé strany lesa vykoukly jezinky. Nejprve jedna, pak druhá a za chvilku už jich bylo nepočítaně. Když zjistily, že je vzduch čistý, vykročily k chaloupce. A už ťukají na dveře…
Jezinky
Smolíčku.
Smolíček
Kdo je?
Jezinky
Smolíčku, Smolíčku pacholíčku.
smolíček
Kdo jste? Kdo to ťuká na dveře naší chaloupky?
jezinky
Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.
Smolíček
Já jsem ale sám doma a jelen Zlaté parohy mi nakázal, abych nikomu neotvíral.
Jezinky
Nám ale můžeš. My jsme tvoje hodné tety jezinky.
smolíček
Nesmím otevřít nikomu. A žádné tety nemám.
jezinky
Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.
Smolíček
Ne, marně klepete na mé dveře. Já vás sem nepustím.
vypravěč
Jezinky se však nevzdávaly. Dál ťukaly, dál se doprošovaly otevření dveří, dál nahlodávali nebohého Smolíčka. Těžko říct, coby se stalo, kdyby se zrovna jelen Zlaté parohy nevrátil z pastvy. Jakmile uviděl jezinky před prahem své chaloupky, hned mu bylo vše jasné.
jelen
Vy jedny zlé jezule! Ať už vás tady nevidím. Alou odsud!
Jezinky
Pomoc. Rychle, utíkejte, ať vás nenabere na parohy.
Jelen rozežene jezinky. Smolíček vychází ven.
Smolíček
Děkuji ti, Zlaté parohy. Jen co jsi odešel, tak klepaly na dveře a chtěly pustit dovnitř. Ale já jsem uposlechl tvé rady a neotevřel.
jelen
Dobře jsi udělal, Smolíčku pacholíčku.
smolíček
Říkaly, že jsou to tety.
jelen
Snažily se tě oklamat. To nebyly žádné tety, ale zlé jezinky. Jakmile bys jim otevřel, popadly by tě a odnesly hluboko do lesa. A my bychom se už nikdy neviděli.
Smolíček
Já jim neuvěřil. A příště jim taky neotevřu, i kdyby prosily sebevíc.
vypravěč
Více o jezinkách již nemluvili. Jelen vyprávěl Smolíčkovi koho všeho na pastvě potkal a co všechno se dozvěděl. Tak například velká voda vyplavila lišce Ryšce noru a ta se teď musela stěhovat a orel Ostrovid oslepl na levé oko. Ale i dobré zprávy jelen pro Smolíčka měl: Medvěd Béďa s medvědicí Míšou se narodilo malé medvíďátko. Béďa pozval jelena Zlaté parohy na brzké křtiny. V dobré náladě minulo odpoledne, minul večer a Smolíček musel na kutě. Ráno se jelen zase chystá na pastvu.
Jelen
Dnes musím o trochu dále, Smolíčku, takže dnes platí dvojnásob abys nikomu neotvíral. Je ti to jasné?
Smolíček
Ano, jelene Zlaté parohy.
vypravěč
Jelen byl pryč jen pár okamžiků a na prahu světničky už zase stály zlé jezinky a stejně jako včera ťukaly na dveře.
jezinky
Smolíčku pacholíčku. Smolíčku.
smolíček
Kdo to ťuká? Kdo to je?
jezinky
To jsme my Smolíčku, tvé hodné tety jezinky.
smolíček
Já žádné tety nemám. Jste lhářky.
jezinky
Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.
smolíček
Ne! Nepustím vás dovnitř. Jelen by se zlobil.
Jezinky
Nemusíš nás pouštět dovnitř. Stačí když jen pootevřeš, jen na prstíček nebo na dva.
Smolíček
Nemůžu….
jezinky
Venku je strašná zima. Když nás nenecháš zahřát, tak tu umrzneme.
Smolíček
Ubohé jezinky. Třeba nejsou zlé. Třeba se jelen plete. Přece je nenechám umřít na prahu naší světnice. -
Dobře. Pootevřu vám. Ale jen na chvilenku.
jezinky
Jsi moc hodný Smolíčku pacholíčku. My to jelenovi neřekneme. Neboj.
vypravěč
A tak se stalo. Smolíček pootevřel dvířka, jezinky tam napřed podle dohody strčily dva prstíčky, ale potom hned celé své pařáty a pak už byly ve světnici celé. Popadly nebohého Smolíčka do svých ošklivých pařátů, vytáhly ho ze světnice a utíkaly s ním do nedalekého lesa.
Smolíček
Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka jezinky do lesa nesou!
Jezinky
Teď tě nezachrání. Hahaha.
vypravěč
Naštěstí se jezinky mýlily. Jelen se totiž pásl nedaleko. Smolíčka uslyšel, nechal pastvu pastvou a utíkal co mu nohy stačily za jezinkami. Ledva ho jezinky zahlédly, lekly se, pustily Smolíčka a zmizely s jekotem v lese. Smolíček hned přiběhl k jelenovi.
Smolíčku
Děkuji ti jelene Zlaté parohy. Zachránil jsi mi život.
jelen
Vidíš, Smolíčku, že jsem tě nevaroval nadarmo.
smolíčku
Naštěstí jsi přišel včas.
jelen
Bylo to opravdu štěstí. Kdybych se pásl o něco dále, neslyšel bych tě a špatně by to pak dopadlo. Vezmi si z toho ponaučení!
Smolíček
Příště si dám větší pozor a už neotevřu nikomu. V žádném případě.
VYpravěč
Minulo několik dní. Jelen chodil na pastvu, den ode dne dál a dál, protože potravy byl té zimy nedostatek. Jezinky se k chaloupce dlouho neodvážily. Ale jednoho dne:
Jelen
Jdu na pastvu, Smolíčku pacholíčku. Tentokrát však ne kousek za humna, ale až na druhou stranu lesa. Budu daleko předaleko, takže tě neuslyším, budeš-li volat o pomoc. Víš co to znamená?
Smolíček
Že dnes platí více než když jindy, že nikomu nesmím otevřít jako posledně.
jelen
Správně. Dobře to říkáš. Tak tak i učiň.
Vypravěč
Pravil jelen a odešel. Sotva zmizel vynořily se z houští úlisné jezinky. Po špičkách se přiblížily ke dveřím světnice a stejně jako dvakrát předtím spustili jak flašinet tu svojí starou ohranou písničku.
jezinky
Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.
Smolíček
To jste zase vy?
jezinky
To jsme my, hodné tety jezinky. Nech nás se trochu ohřát, moc moc poníženě prosíme.
smolíček
Ne. Dnes vám nepootevřu ani na malíček, jakože mi říkají pacholíček.
jezinky
Z nás mít ale strach nemusíš
Smolíček
To tak. Odnesly byste mě hluboko do lesa a tam snědly.
Jezinky
Ale takové my vůbec nejsme. My si s tebou posledně jen chtěly hrát.
Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme. Ach, zima je nám, zimička strašlivá. Nechceme tu umrznout. Neboj se my ti nic neuděláme, jen se zahřejeme a zase půjdeme.
VYpravěč
A opakovaly to stále dokolečka, až jich bylo Smolíčkovi líto. A ten se nad nimi nakonec slitoval.
smolíček
Ubožátka, nebožátka. Je tam dnes opravdu zima. Jak se jim třesou hlásky. Třeba opravdu nejsou tak zlé, třeba si posledně opravdu chtěly jen hrát. Třeba se jelen plete. Otevřu jím. Jen trošku, aby se ohřály. Jen trošičku, aby sem dva prstíčky strčily. – Tak se připravte. Ale jelenovi ani muk.
jezinky
Ani muk. To se nemusíš bát. Jsi moc hodný Smolíčku pacholíčku.
vypravěč
A tak jim Smolíček podruhé otevřel dveře. A jezinky toho stejně jako posledně využily. Hned hups do světnice. Smolíček se bránil, ale marně. Byly v přesile. Zmocnily se a už ho táhnou do svého doupěte hluboko v lese. Smolíček volá se všech sil:
Smolíček
Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka jezinky do lesa nesou!
2. jezinky unesli smolíčka
vypravěč
Ale Smolíček by si mohl vykřičet hlasivky a jelen Zlaté parohy by ho neuslyšel. Pásl se na velmi vzdálené pastvě. Domů se vrátil, až když se začalo stmívat. Že něco není v pořádku, mu bylo jasné ve chvíli, kdy uviděl dveře chaloupky dokořán otevřené. Zvolal ze všech sil:
Jelen
Smolíčku! Smolíčku pacholíčku!!
vypravěč
Jenže nikdo mu neodpověděl. Prohledal světnici i okolí. Bezvýsledně. Zvířátka mu řekla, co se stalo. Bohužel neměla ponětí, kde jezinky hledat. A tak se jelen vydal do lesa nazdařbůh. Jenže úkryt jezinek byl velmi dobře schovaný. A ani ne moc daleko od chaloupky.
Sem tedy dovlekly jezinky nebohého Smolíčka. Svázaly ho, aby jim nemohl utéct a zavřely ho do své malé, špinavé komůrky.
Jezinky
Smolíčku pacholíčku, teď si tě vykrmíme a pak tě sníme.
smolíček
Nesníte. Však mě jelen najde a zachrání. A vám dá pořádně za vyučenou.
jezinky
Hahahahahahaha. Běžel úplně na druhou stranu. S tím už se neuvidíš.
smolíček
Však mě určitě nebude hledat sám.
Jezinky
Ať si tě hledá třeba celý les. Tady tuhle naši skrýš nemůže nikdo najít. Snad orel Ostrovid, ale ten teď oslepl i na druhé oko. Hahahaha.
smolíček
Najde mě!
jezinky
Na, ber. Jen si vezmi. Tak. Takové dobré čokoládové bonbony! Ty ty přece rád. – A tady máš makový koláček a jahodovou zmrzlinu. A když budeš hezky papat, tak se pak hezky napapáme i my. A přece bys nás nechtěl trápit hlady.
vypravěč
Smolíček měl rád sladké a tak dlouho nevydržel vzdorovat jejich přesvědčování. Jedl, co mu nabízely. Jezinky z něj měly radost. Uplynulo několik dní, během nichž Smolíček jen jedl a jedl, když tu si jezinky usmyslely, že už je vykrmený dost.
Jezinky
Smolíčku pacholíčku, vystrč svou ručičku, vystrč prstíček,
my se jenom podíváme jestli už je dost tlustý tvůj malíček.
vypravěč
Smolíček s něčím podobným dávno počítal a měl na tuto chvíli připravený malý klacík, který vystrčil místo prstu. Jezinky do něj řízly a pak vyprskly vzteky.
Jezinky
Vždyť je hubenější, než když jsme ho sem přinesly! Musíme ho víc krmit. Jinak si na něm nepochutnáme. - Copak ti nechutná, Smolíčku?
Smolíček
Ale jo, chutná.
Jezinky
Tak proč netloustneš?
Vypravěč
Smolíček pokrčil rameny, ale věděl své. A stejně se mu vedlo oklamávat jezinky dál. Čas plynul a nic se nedělo. Až jednoho dne, kde se vzala tu se vzala u úkrytu jezinek se objevila zvířátka, která spolu s jelenem po Smolíčkovi pátrala. Jezinky je rozehnaly, ale uvědomily si, že řeknou jelenovi, kde je Smolíček. Bylo třeba co nejrychleji jednat.
jezinky
Tohle neskončí dobře. Jelen tu může být každou chvíli. Musíme ho chtě nechtě sníst. Pěkně ho opečeme, stejně by asi nikdy nepřibral.
vypravěč
Teď bylo se Smolíčkem zle. Jezinky ho vytáhly z úkrytu. Jak byly překvapené, když viděly, že se pěkně zaoblolil. Neuměly si vysvětlit, jak je mohl oklamat.
jezinky
Za to, jak jsi nás vypekl ty usmolené pachole, tak teď pěkně vypečeme i my tebe.
vypravěč
A jezinky začaly připravovat dříví do pece. Smolíček se již pomalu loučil s tím, že ještě kdy spatří svého jelena. Ale úplně se ještě nevzdal:
Smolíček
Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka jezinky v peci pečou! Pomóc!
Vypravěč
A jelen, kterému zvířátka udala směr, Smolíčka uslyšel.
jelen
Nic se neboj, Smolíčku, už tě běžím zachránit.
vypravěč
Cupity, dupity, cupity, dup! Přes hory, přes doly, cupity dupity, dupity, cup a jelen byl tu.
jelen
Tak tady se ukrýváte, vy odporné jezule? Já s váma zatočím, že už se do našeho lesa nikdy nevrátíte.
Jezinky
Pomoc! Zachraň se kdo můžeš.
Jezinky se rozutekly a zůstává pouze Smolíček a jelen.
Smolíček
Děkuju ti, jelene Zlaté parohy. To bylo jen tak tak.
Jelen
Kdybys věděl, jak jsem se o tebe bál. Pojď vrátíme se domů. Jedno ti řeknu – od teď už opravdu musíš poslouchat. Mohlo to pro tebe dneska skončit hodně špatně. Jaké štěstí, že tě zvířátka našla. Ale příště by to mohlo dopadnout …. nechci raděj pomyslet.
Smolíček
Slibuji ti, jelene, že od teď už budu vždy poslouchat.
jelen
Tak je to totiž správně. A teď pojďme domů.
Vypravěč
A šli. Smolíček od toho dne poslouchal jelena na slovo. Byl mu vděčný za záchranu života a kde mohl tam mu pomohl. A už nikdy nikomu neotevřel, otvíral jenom malému medvíděti Mišutkovi, se kterým se skamarádil. A co se stalo s jezinkami? Ty utíkaly, dokud jim nohy neupadly a u chaloupky se už nikdy neukázaly.