Na cestě na věčnost – Václav ROMAN
Správce
Žena
Muž
Paroubek
Správce sedí u stolu a něco píše do velké knihy. Přichází žena. Správce ani nezvedne zrak.
Ne, polož ten nůž. Já ti to vysvětlím. Ne!
Tady bude ještě veselo.
Cože? Kde to jsem? Co jste zač?
Otázky, otázky, a zase jenom otázky. Co tu jsem, tak ještě nikdo slušně nepozdravil.
Si vzpomínám jak přišel můj muž – v ruce nůž a já křičela a křičela, jako když mě na nože berou…a pak už jsem byla tady. Co se děje?
No, jen tak by na vás muž ten nůž nevytáhl, to si přiznejte.
Dovolte! Kdo si myslíte, že jste? A můžete mi vysvětlit, proč jsem najednou tady?
Trpělivost. Ještě má někdo přijít. Nerad něco říkám pořád dokola. Počkejte, až dorazí ostatní, pak vám zodpovím všechny otázky.
A kdo má ještě přijít? Á, tady někdo jde.
Přichází muž.
Jedu, jedu – jsem trochu unavený. Překonávám jeden mikrospánek za druhým. A najednou tunel.
Letenský?
Ne, v tomhle nebyly žádné zácpy.
Tak jaký teda máte na mysli?
Tunel, který vede sem nahoru - samo sebou.
Sem nahoru?
Poslyšte, nebyla jste náhodou za života blondýnka?
Byla, no a?
To mnohé vysvětluje. Většinou lidi rychle trkne, kde jsou.
Heleďte, nebuďte, drzej. Kdo si myslíte, že jste? Bůh?
Správce se potutelně zasměje.
Řekl jste „za života“ blondýnkou? Ach, můj Bože. Jel jsem asi moc rychle.
To se stává. Jen se divím, že jste přišel sám. Po autonehodách sem chodí lidi obvykle ve skupinkách.
Nikdo se mnou v autě naštěstí neseděl.
Naštěstí? Víte, jak se vám bude stýskat?
Si jen vzpomínám, že když jsem se naposledy probral, tak ve světle reflektorů, přímo v mé dráze, stála zmatená srna. Reflexivně jsem strhl řízení, ale bylo pozdě.
Srny jsou na jiném oddělení.
Jé, a já, a já jsem si taky na něco ještě vzpomněla. To proč můj muž tolik zuřil, když přišel domů. Byli jsme zrovna v nejlepším se sousedovic Toníkem. Bych vám měla být vděčná, že jste mě vzal do bezpečí.
Ježíši Kriste! Mohl byste jí vysvětlit, kde se teď nachází? Ještě má přijít jeden a já nerad něco říkám pořád dokola. A hlavně musím tady ještě něco dopsat.
Bez problému. Podívejte se, mladá paní, omlouvám se, jak krutě to bude znít, ale pravda už je taková. Byla jste zavražděna.
Zavra…??? Ne! To by mi můj Bobínek nikdy neudělal.
Ježíš, ženská. A co jste za to, že jste mu byla nevěrná, čekala? Že dostanete pětadvacet na holou?
Ale vždyť to bylo s jeho nejlepším kamarádem. To přece musel pochopit.
Tady se nedá psát. Od příště požádám, aby blondýnky chodily do stejného oddělení jako srny.
Tst!
A co to píšete? Smím-li se ptát.
Ale, novou kapitolu Bible.
Opravdu? Ale že se divím. Když se něco dobře prodává, tak se to většinou dočká pokračování. A Bible to je největší bestseller všech dob.
Bible? Tu jsem ani nečetla.
Překvapilo by mě, kdyby ano. Jak vás tak poslouchám, tak se ptám, jestli jste za svůj život četla něco jiného než televizní program.
Jo, četla, abyste věděl. Kámasútru.
Jejíž provozování se vám stalo nakonec osudným.
Jste hroznej šovinista – to je děsný! A kde je sakra ten, na koho čekáme? Já zase nemám tolik času, abych tu mohla celý den čumákovat.
Myslím, že teď už není kam spěchat. Jednou jsme na věčnosti, tak bych se časem nezabýval.
Když vy se se vším tak snadno smíříte. A kdo to má vůbec bejt ten třetí? Ne, počkejte! Nic neříkejte! Já to vím. Vždyť je to tak jasné. Bude to můj Bobánek. Neunese, co udělal a spáchá sebevraždu.
Leda samou radostí, že se vás zbavil.
Anebo to bude můj milenec. Bobánek by přece nezabil jenom mě. Já v tom navíc byla nevinně. Podlehla jsem jeho svodům. A když dokázal zamordovat svou milovanou ženu, tak by určitě dokázal zamordovat i svého nejlepšího přítele.
Už jsem to jednou říkal, nerad se opakuju, ale psi jsou v jiném oddělení. Stejně jako srny.
Vy jste ale odpornej.
To byla opravdu podpásovka. Ale možná, abyste tady mladou paní uklidnil, tak byste se mohl podívat na místo činu. Co se tam teď děje. Máte tu moc, ne?
Moje moc je neomezená, přátelé. Ale moje trpělivost ne.
Takže se mi podíváte na to, jak to řekl, „místo činu“?
Sice nerad. Ale když pak už budete zticha, tak se vám tam teda mrknu. - Vidím město veliké…
Jste z Prahy, že ano?
Jsem. Jak jste to poznal?
Když budete pořád kecat, tak nic neuvidím! Vidím město veliké, vidím Vinohrady.
Mánesova 62.
Tady se opravdu nedá pracovat. Prostě vám to řeknu bez nějakého okecávání. Vidím vašeho muže, jak sedí v hospodě se svým nejlepším přítelem Tondou a připíjejí si na zdraví.
No, co jsem říkal?
A já? Co dělám já?
VY?! VY?? Co děláte VY!? Vy už nic dělat nemůžete! Zakopali vás za barákem.
Přichází Paroubek.
A ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této zěmě, budeme schvalovat i třeba s komunisty, a kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat s Marťany.
Tak ten nám tady chyběl.
(s povzdechem) Jojo, ten tu teda chyběl. A já myslel, že smrt mě od něj navždy zachrání.
A kdo to je?
No, kdo asi? Paroubek, přeci.
Mi byl hned nějakej povědomej. To je ale frajer.
Může mi někdo vysvětlit kde to jsem? Kam zmizeli všichni ti veselý demonstranti?
Poté, co po vás hodili dlažební kostkou, je nechal Bublan rozehnat vodními děly. To je taky nápad – předvolební kampaň na novém CzechTeku.
Chtěl jsem oslovit mladé, nerozhodnuté voliče. Takže já jsem v nebi. Tak přeci jenom vyhrál Gandalovič.
Oproti tomu, co jsem o vás slyšel, vám to pálí docela rychle. To tu už mám třeba pěkně dlouho jednu ženskou a ta pořád nechápe zhola nic.
Tady je ještě nějaká jiná žena než já?
Na tohle já už nemám náladu. Já jdu pryč!
Koukám, že tady chybí moje pevná ruka. Co kdybych si to tady zkusil, aspoň do konce volebního období. No, co říkáte?
No, průpravu nemáte nejhorší a já bych si aspoň na chvilku odpočinul od těch týhle podobných.
To ani ve zlém snu nemůže být pravda.
Dohodnuto. Ruku na to. Myslím, že tady udělám pořádek, jako jsem udělal na Zemi.
Hlavně pamatujte: každému stejným metrem. Po smrti jsou si všichni rovni.
Ano, ale někteří rovnější. A kam půjdete vy?
Já? Do ptačího nebe. Tam teď budou potřebovat posily. Tak přeji pevné nervy.
Ty já přeci mám.
Na začátek to naštěstí nemáte moc obtížné. Jindy to bývá o dost horší. Tenhle váš „přívrženec“ to je autonehoda a tahle bloncka je oběť žárlivého manžela. Ona už je pod drnem, jeho se ještě pokoušejí zachránit na operačním sále. Ale je to marné. Tak já letím.
Správce odchází
Než mě pošlete do pekla, tak jsem vám chtěl říct, že vás nemám rád. Ani trochu.
To je vaše věc. Já vás ani neznám, takže mi můžete být ukradený. - Kdo by to byl ale před pár roky tušil, že to dotáhnu takhle vysoko, že?
To já vás obdivuji. Nevynechám jedinou demonstraci na vaši podporu. Křičíme tam: Plnou Paroubek, plnou parou back! Já vás miluju.
To si snad ani nezasloužím….takový materiál. Skočte mi zatím udělat kafe. Já odbavím pána.
Rozkaz. Plnou parou back….plnou Parou…. (odchází)
Vám nebudu nic nalhávat. Jste rozumný muž, stejně jako já (muž si odkašle) Nevzal jsem tuto funkci bezúčelně. Dokonce ani moje smrt nebyla náhoda. Ale dohodli jsme se ve vládě, že našemu zdravotnictví můžeme nejlépe pomoci odsud – seshora. No co na mě koukáte jako Marťan právě spadlý ze švestky? Vy budete první zázrak českého zdravotnictví. Tak alou! Na co čekáte? Ať jste zpátky, dokud vás oživují. Když se proberete na márách, tak to bude dost divné. A příště nejezděte tak rychle. A koho volit to už teď snad taky máte jasno.
Jestli mě zachráníte, tak s mým hlasem můžete počítat. – Prodal jsem se ďáblu.
Ale ať už vás tady nevidím. Rychle!
Muž odejde.
Ale houby pomoct zdravotnictví. V politice jde přece vždycky o jedno. A když nás budete volit, tak já vás umřít nenechám.